Z tohoto výletu mám zpracované video na Youtube, ve kterém uvidíte místa, které popisuji v cestopisu.
Letadlo má opustit letiště ve Vídni chvíli po šesté ráno. Z toho důvodu si domlouvám přespání v Brně, abych nenocoval na letišti. Nicméně ani vstávání na autobus v 1:30 ráno není žádný med. Když si ale vzpomenu, že jsem koupil přímý zpáteční let za 120 €, tyto nepříjemnosti s radostí překousnu.
Letadlo odlétá včas a v 10:20 místního času (-1h oproti ČR), vystupuji na jižním letišti největšího z Kanárských ostrovů.
Po příletu jdu jako první věc koupit ten+ kartu na autobusy. Po kratším boji s pomalým automatem, který se nachází hned vedle letiště, platím 2 € za samotnou kartu + 50 € kredit na neomezené sedmidenní jízdy od prvního použití karty.
Následně vyrážím do ubytování přes Costa Adeje. Zde se stavuji v restauraci Bar Carlos a objednávám si menú del día, které obsahuje předkrm a hlavní chod, jídlo vychází na 10,5 €. Je výborné, tento podnik doporučuji.
Po přesunu na nádraží vyrážím přímým spojem na severozápad ostrova, do vesničky San Juan Reparo, odtud vede žlutá trasa až do mého ubytování v Garachico. Pokud budete plánovat stejnou trasu, je třeba se připravit na poměrně strmou cestu dolů.
Druhý den
Dnešní ráno mi budíček zvoní v 7:20. Mám v plánu navštívit Punta de Teno, kde se nachází výběžek s majákem, který je nejzápadnějším místem na Tenerife. Ráno se z ubytování přesouvám autobusem do Los Silos. Odtud to beru po svých směrem k horskému městečku El Palmar.
Cesta do El Palmar je pouze pár kilometrů dlouhá, ale dá zabrat. Důvodem je, že část trasy vede přes vrcholy hor, na které se musíte dostat. Nicméně jak se vám otevře krajina, jste odměněni krásným výhledem na pobřeží a vnitrozemí.
Po doplnění zásob v supermarketu opouštím El Palmar a mířím dále na západ. Za přibližně 1,5 hodiny se blížím k Teno Alto a ihned pokračuji dále, nyní již k poslednímu bodu Punta Teno. Cestou jdu přes údolí, které vypadá jako z jiného světa. Potkávám stádo koz včetně pasáčka.
Cesta je místy téměř neexistující, nicméně po 4 km stojím na vyhlídce, ze které je vidět maják. Dostávám radu od místního, že nemám jít k majáku po silnici, ale mám jít po levé straně podél plotu, který je kolem větrných mlýnů a následně bych měl objevit pěknou cestičku, která vede podél moře. A má pravdu, je zde cesta. I když jsou zde poměrně vysoké útesy, díky silným nárazům vln o pevninu dostávám příjemné osvěžení ve formě kapiček mořské vody.
Když přicházím k majáku, je to trochu zklamání. Dost turistů a člověk si jej nemůže prohlédnout zblízka, jelikož je zavřená brána. Příště bych sem nemusel, radši bych si prošel více horské cestičky, které byly krásné.
Při cestě zpět na ubytování se zdržuji v Buenavista del Norte, kde zrovna probíhá Romeria San Antonio Abad. Nechybí hlasitá, ale pěkná španělská hudba, lidé v krojích a spousta stánků s občerstvením.
Po návratu do Garachica se stavuji v Restaurante Don Quicacho, což je malé výdejní okénko. Burrito za 7 € nemá chybu, pokud budete mít cestu kolem, doporučuji vyzkoušet.
TŘETÍ DEN
Ráno balím příruční baťůžek a opouštím „svůj“ hostel. Ubytování bylo pěkné, Trejevo Hostel bych opět navštívil.
Nasedám na ranní autobus do El Palmar, odtud vyrážím směrem k Masce. Po cestě stojí za navštívení vyhlídka “Mirador Altos de Baracán”, i když celá cesta je krásná. Neustále jste totiž obklopeni zelenými horami.
Od vyhlídky jsem se vydal po žluté, která vedla přes horské hřbety. Asi za 1,5 hodiny chůze se ocitám před Mascou. Tu poznáte již z dálky, je zde totiž velice rušno. Nicméně stojí to zde za návštěvu, taky je to jeden z hlavních taháků ostrova. Tady však má cesta nekončí, mám totiž v plánu jít po téměř zapomenuté horské cestě s nádhernými výhledy.
Začátek stezky se nachází u kozí farmy v prudké zatáčce, asi 1 km od vesnice Masca, po silnici směrem na Santiago del Teide. Je zde brána, ale pokud ujdete pár metrů na pravou stranu, můžete snadno přelézt prohnutý plot.
Tak jsem se dostal na začátek stezky, zprvu byla hodně zarostlá vegetací, nicméně po pár desítkách metrů se objevila cesta, která byla lemována kameny. Musím říct, že to byla opravdu krása. Stezku jsem měl jen pro sebe a výhledy byly dechberoucí. Jde o poměrně náročnou trasu, nedoporučil bych ji tedy bez pořádných bot a alespoň nějakých zkušeností s horami.
Doporučil bych se kousek za polovinou otočit a vydat se zpátky, cesta totiž v těch místech prakticky přestává existovat. Za mě je ideální dojít k této vyhlídce. Cesta zabere přibližně 3-4 hodiny, pokud počítáme s otočením u vyhlídky.
Poté odcházím do Santiago del Teide, odkud jede spoj do Costa Adeje, kde mám ubytování. Jdu brzy spát, zítra mě totiž čeká výstup na nejvyšší horu, Pico del Teide…
Čtvrtý den
Dnes jsem se prospal téměř do devíti. Důvod byl ten, že jediný ranní autobus jede v 9:25, jinak bych vyrazil dříve.
Po hodině a půl cesty se ocitám na zastávce Parador del Teide. Je cítit, že se nacházím ve výšce 2 000 metrů. Vzduch je podstatně chladnější a sluneční paprsky agresivnější. Vydávám se směrem k Pico Viejo přes Roques de García. Je to opravdu nádherná podívaná, kameny mají kouzelné tvary a člověk vidí kilometry krajiny před sebou.
Zhruba po 2 hodinách chůze se nacházím o 1 000 m n. m. výše, u rozcestníku před Pico Viejo. Zde se dávám doprava k Mirador de Pico Viejo.
Podle mapy jsou od sebe tato místa vzdálená přibližně 1,5 kilometru, nicméně převýšení 500 metrů udělá své, a cesta mi zabere něco málo přes hodinu. Pokračuji směrem k cestě na vrchol Pico del Teide, zde je však potřeba povolení. To je sice zadarmo, ale musíte si o něj zažádat alespoň 2-3 měsíce dopředu. Žádost o propustku je možné podat přes tuto stránku.
Na vrchol hory se nedostávám, nicméně jsem rád, že jsem se dostal po svých z 2 000 m n. m. na úctyhodných 3 550 m n. m. Po vychutnání výhledů se rozhoduji, že podpořím španělskou ekonomiku a cestu dolů absolvuji lanovkou. Nohy mi poděkovaly, nicméně má peněženka byla o 22 € lehčí (pokud byste chtěli absolvovat obě cesty lanovkou, pak počítejte s 44 €). Lístek lze nakoupit naskenováním QR kódu u vstupních dveří.
Každopádně cesta lanovkou měla jednu výhodu, akorát jsem stihl poslední autobus, který jel do Puerto de la Cruz.
Po příjezdu se jdu ubytovat na hotel a unavený padám do postele.
PÁTÝ DEN
Na dnešek mám naplánovaný volnější den. I přes vypnutý budík se probouzím brzy, tak toho využívám a vyrážím ke Camino a la Playa El Bollullo.
Cesta je krásná, člověk jde a je obklopen banánovníky, které vrhají příjemný stín. Potkávám zde jen pár běžců a pejskařů.
Po 30 minutách pomalejší chůze přicházím k pláži Bollullo. Je zde liduprázdno a voda příjemně chladí. Následuje smočení nohou a vyrážím stejnou trasou zpět do města. Nyní (10:30) se k pláži začínají přibližovat rodinky s dětmi. Návštěvu tedy doporučuji spíše v ranních hodinách, abyste měli pláž pro sebe.
Můj nynější plán je návštěva Jardín Botánico. Za cenu 3 € (lze platit pouze kartou) se mi otevírají dveře do opravdu překrásné botanické zahrada s různorodými rostlinami. Tuto návštěvu určitě doporučuji, úplně si nepotrpím na návštěvy podobných věcí, nicméně tohle je opravdu krása.
Jelikož se blíží 1 hodina odpoledne a já stále nic pořádného nejedl, mé další kroky vedou do Casa Pepe. Zde si vybírám z menú del día. Za 12,75 € zde člověk dostane porci polévky, hlavní chod, dezert a nápoj dle výběru. Jídlo bylo dobré, ceně odpovídalo.
Mé další kroky vedou k Taoro Park, který se nachází kousek od centra. Jde o pěknou oázu uprostřed města.
Další den mám v plánu chodit po parku Anaga, který leží asi 30 km od mé současné polohy, pomalu se tedy přesouvám na autobus.
Přímé spojení neexistuje, je nutné přestoupit v Santa Cruz de Tenerife. Jen je potřeba dát pozor, aby člověk nezmeškal poslední autobus. V mém případě to je v 18:00. Po hodinové cestě se ubytuji v sympatickém hostelu Montes de Anaga Hostel. Můžete si zde dát večeři za 13 €, což jsem bohužel nevěděl, jinak bych této nabídky využil, jídlo vypadalo pěkně. Snídaně a oběd si zde také koupíte. Zde je menu.
Šestý den
Brzy ráno vyrážím z El Bailadero směrem k pobřeží. Cesta je pěkná, jdu ve stínu a za hodinku jsem v pobřežním městečku Taganana.
Nakoupím si v místním obchodě snídani a vydávám se dále, podél pobřeží, k vesničce Afur. Cesta je krásná, člověk jde sice pár desítek metrů od hladiny oceánu, ale je ve velké výšce a má krásný výhled.
Když po chvíli zajdu do vnitrozemí a přicházím k vesničce, dávám si zde v občerstvení José Cañón vodu a Fantu, oboje po 1,5 €. Pokud půjdete okolo, doporučuji se stavit. Majitel je příjemný starý pán a i když neumí anglicky, jde o dobré místo na doplnění tekutin / něco malého k snědku.
Posilněný studenou Fantou vyrážím opět do hor, tentokrát ke Casa Forestal, odkud jede autobus do La Laguny.
Cesta k zastávce je krásná, jsem obklopen vavříny, které tvoří lesní bránu, pod kterou je příjemný chládek a proniká sem minimum slunečního svitu. Za chvíli se dostávám k zastávce a zrovna přijíždí předposlední horská linka, která jede tento den.
Při přestupu v La Laguně navštěvuji El Pollo González, kde si dávám výbornou Paellu za 6,5 €. V nabídce mají v podobné cenové relaci spoustu jídel a vše vypadá dobře. Jen je potřeba myslet na to, že si můžete vzít pouze jídlo s sebou. V takovém případě se vám bude hodit lžička. Pokud vás zajímají i další tipy, jak se prakticky sbalit a vypořádat se s podobnými „nástrahami“, klikněte zde.
S plným břichem nastupuji na autobus, který mě veze do hlavního města Santa Cruz de Tenerife. Zde mám ubytovaní na dnešní noc kvůli rannímu odjezdu na letiště. Hotel, který jsem si vybral, nesplnil mé očekávání, příště bych zvolil jiné ubytování.
Večer navštěvuji vyhlídku Mirador de Los Campitos, jde o ideální místo pozorování západu slunce. Mám zde výhled na město, oceán a hory.
Večer se vracím pěknými uličkami k hotelu připraven jít brzy spát, abych zítra nezmeškal autobus na letiště.
Sedmý Den
Ráno zjišťuji, že mám vybitý mobil. To je celkem zásadní problém, jelikož v něm mám uloženou letenku a jízdní řády. Naštěstí se po chvíli probere, tak není nutné tisknout letenku přímo na letišti, což by bylo za nemalý poplatek.
Odlétám v čas a v 17 hodin odpoledne jsem na letišti ve Vídni. Zažívám menší teplotní šok, nicméně to se dalo čekat… Po příjezdu domů začínám plánovat cestu do Maroka, kam vyrážím za necelý měsíc.
Mé pěší trasy:
- Druhý den, výlet v horách na severozápadě.
- Třetí den, výlet k Masce a stezka v horách.
- Čtvrtý den, výlet v parku Teide, výstup do 3 550 m n. m.
- Pátý den, prohlídka přímořského města Puerto de la Cruz.
- Šestý den, výlet v parku Anaga.
Kam vyrazit na dobré jídlo:
praktické rady na závěr
Pokud se rozhodnete na Tenerife cestovat autobusem, je vhodné si pořídit kartu ten+. Tu koupíte u stanice autobusů na jižním letišti, a to v automatu zelené barvy.
Pokud se rozhodnete platit v hotovosti, je dobré mít na paměti, že řidič přijímá maximálně 10 €. Případnou alternativou je platba kartou, zde není limit.
Je dobré dojít na zastávku o chvíli dříve, než má autobus jet. Jízdní řády jsou totiž spíše orientační a autobus často přijede na zastávku o pár minut dříve.
Voda z kohoutku je pitná, jen je lehce slaná, podobně jako na Maltě.
S angličtinou zde, zejména v horách, moc nepochodíte. Je dobré stáhnout si překladač, případně se naučit pár vět a např. druhů potravin, které plánujete nakupovat. Jinak jsou zde lidé usměvaví a přátelští, snaží se s vámi vždy domluvit.
V horách jezdí autobusy pouze párkrát denně, není proto na škodu podívat se předem na spoje, abyste nemuseli neplánovaně přespat pod širíkem :-). Jízdní řády jsou spolehlivě vyznačené na Google mapách, podle těch jsem jezdil.
Na turistické trasy jsou výborné mapy.cz. Stáhněte si v pohodlí doma offline mapu Tenerife, pak můžete zjistit kde jste i bez signálu.
V případě půjčení auta je dobré se připravit na všudypřítomné troubení a dlouhé úseky plné serpentýn.
Pokud plánujete ušetřit za jídlo, je dobré dávat si menú del día. Jde o polední menu, ve kterém je nejčastěji polévka, hlavní chod, pití a zákusek. Cenově se pohybuje okolo 12 €.
Děkuji za váš čas a dočtení cestopisu!